Možnosti nové výstavby v lokalitě Trojanovice

Obec Trojanovice leží na úpatí Moravskoslezských Beskyd a tvoří spojnici mezi městy Frenštát pod Radhoštěm a Rožnov pod Radhoštěm. Obec se z velké části nachází na území CHKO Beskydy a podléhá tak regulaci, která má zajistit udržení typického krajinného rázu. Zástavba Trojanovic je díky dlouhé tradici pasekářství velmi rozptýlená a její stávající centrum vzniklo až v posledních desetiletích. Zahuštěním zástavby podél hlavní komunikace k lanové dráze vzniká centrum obce, která v současné době musí pečlivě rozvažovat své další rozšíření. Oblast zadaná k řešení se na toto “centrum“ přirozeně napojuje, neposkytuje však příliš silný kontext.

Koncept vlastního urbanismu je založený na vytváření přirozené různorodosti pomocí několika jednoduchých krajinotvorných prvků. Zeleň směrem k centru přirozeně řídne a vytváří přechod mezi zahuštěnou městskou zástavbou a přilehlým lesem. Pozemky mají proměnlivou plochu a jsou navrženy tak, aby se od lesa směrem k městu postupně zmenšovaly. Jejich měřítko je odvozeno od stávajících největších pozemků. Návrh předpokládá částečné osázení zelení. Tento princip se stává předvídatelný právě díky postupnému zvětšování pozemků, které tak poskytují větší plochu pro výsadbu stromů. Pro zachování přirozené hranice mezi pozemky mají jednotlivé parcely nepravidelný, zaoblený tvar a v prostorech mezi nimi vznikají meziprostory v podobě remízků, příkopů nebo jen neudržované zeleně. Tyto potenciální veřejné prostory budou využívány obyvateli zcela svobodně, jejich podoba je ponechána čisté náhodě. Mohou zde vznikat pěšinky a zkratky nebo i malá náměstíčka. Toto řešení umožnuje naprostou svobodu, chová se přirozeně ve vztahu k přírodě a obejde se bez stanovování složité regulace. Umístění domů na pozemku vyplývá z návrhů příjezdových cest, které vstupují do území v podobě tří zpevněných cest, které jsou nejkratší možnou cestou ke každému pozemku. Jejich přirozeným pokračováním je dvojice pěšinek, které krátí cestu skrz území.

Jak reagovat na roztroušenost pasekářské zástavby a zároveň využít pozemek na jeho pomyslné maximum? Naší odpovědí je zajíždějící solitér definovaný hranou svého hřebene. Konfrontace s rozehranou linií horizontů beskydské krajiny vytváří zpřítomnění topografie a poezie krajiny. Solitér lemuje obnovenou historickou trasu, programově obsahuje 10 obytných jednotek třech velikostí, kolibu, stáj s 38 ovcemi, seník, kapli a zvonici.

Centrum obce Trojanovice je situováno jihozápadně od říčky Lomná. Řešené území se rozprostírá na jejím severovýchodním břehu. Říčka vytváří přírodní hranici struktury zástavby. Centrum obce je tvořeno převážně hustou liniovou zástavbou, oblast za ní nese pozvolný roztroušený charakter. Řešený pozemek o rozloze 7 ha je přirozeně ohraničen přírodními bariérami – ze severu rušnou silnicí, z východu lesním porostem a ze západu říčním korytem.

Z výsledků analýz vyplývá, že by zadaný pozemek v žádném případě neměl být zastavěn v celé své ploše. Naše řešení situace pracuje se dvěma rovinami expanze obce. Navrhujeme model postupného rozrůstání sídel klasického pasekářského charakteru, který může být aplikován na většinu oblastí Beskyd.

Objekty jsou uspořádány do tzv. společenství. Zároveň předpokládáme rekonstrukci a plné využití velkého množství chátrajících objektů na ploše obce Trojanovice. Tato společenství jsou tvořena 3 až 4 domy. Rozrůstání se shluků zahajujeme s přihlédnutím ke stávajícím objektům. Směrem od nich zástavba přibývá. Prostory nesou speciální charakter výstavby. K zastavění je určena pouze konkrétní část parcely. Tím je docíleno správného uspořádání objektů, a zároveň je investorům ponechána dostatečná volnost k vytvoření bydlení dle vlastních představ.

Část pozemku určená jako pozemky pro vedlejší výstavbu nabízí investorovi doplnit svůj objekt na bydlení navíc objektem garáže, dílny či sklady zahradního vybavení a nábytku. Shluky mezi sebou uzavírají tzv. prostor pro volnočasové aktivity, který nabízí místním obyvatelům sportovní vyžití nebo posezení s přáteli u otevřeného ohniště. Objekty jsou na svých parcelách orientovány, vzledem k nejlepším výhledovým podmínkám na beskydské vrcholky, obytnými prostory a výhledy směrem k jihozápadu.

Seskupení objektů a jejich umístění nese výhodu v investiční nákladovosti vytvoření infrastruktury. Jednoduše dojde k jejímu napojení a prodloužení od stávajících objektů. Navržená komunikace volně navazuje na stávající remízek. V návaznosti na něj je kolem komunikačních prostor vytvořena alej opticky oddělující a zároveň chránící jednotlivé části. Velká část parcely je ponechána pastvinám. Projekt pracuje s jejich využitím pro zemědělské účely. Pro jejich potřebu bude vybudován, jako součást jednoho ze shluků, účelový objekt pro správce těchto ploch.

Koncept našeho projektu vycházel z úvahy o tom, jak bude vypadat typický obyvatel nového rodinného domku v Trojanovicích, jaké budou jeho potřeby, sny a cíle a jakým způsobem se může chovat k místní krajině a tradici. Potenciálního klienta jsme si tedy definovali jako člověka přicházejícího převážně z města, který se zde snaží najít klid, blízkost přírody a velkou zahradu jako prostor pro seberealizaci. Realita však bývá často jiná, zahrada obehnaná vysokým plotem zůstává zanedbaná, je nevhodně upravovaná, rodinné domy se pak stávají hrady nebo skladišti a těsnou blízkostí oplocených pozemků dochází k nepropustnosti krajiny, jejíž kontinuita je obzvláště pro toto místo velmi důležitá.

Náš princip rodinných domů vychází z rozdělení zahrady na část navazující na dům (zahrada aktivně využívaná, oplocená a primárně soukromá) a část záhumenní (užitková, neoplocená, pronajímatelná), tedy jakousi louku, která zachová propustnost krajiny a může být prostorem například pro chov ovcí. Tento princip je podpořen také tím, že domy vytváří shluk a tak koncentrují oplocenou ploch do několika míst. Nově navržené domy, cesty, veřejné prostory a pěšiny jsou dotvářeny drobnými krajinnými prvky jako sady, alejemi, solitérními stromy nebo obyčejnou kládou u cesty, kde si můžu sednout a prohodit pár slov se sousedem. Tento princip je citlivý k místní krajině, jejím zvykům a může být výhodným a lákavým pro jeho nové obyvatele.

Krajina:

Typická architektura Beskyd a jedinečná osídlená krajina jsou naším zdrojem inspirace. Tradiční roztroušené valašské osídlení a hustota vesnické zástavby se propisuje do našich myšlenek o podstatě místa.

Místo:

Louky, lesy, vzduch, řemesla, klid, volnost, blízkost města, stromy a cesty vytvářejí prostředí, ve kterém se pohybujeme. Hledali jsme hranice bez hranic, bariéry, které by nebyly překážkami, a řád bez pravidel.

Sad:

Stromořadí utváří prostředí s přirozenými hranicemi a zároveň s neomezeným pohybem mezi stromy. Sad se stává jasnou hranicí mezi veřejným a soukromým prostorem. Princip hustoty sadu umožňuje vytváření soukromých palouků a jejich pomyslné hranice. Prostorem mezi řádky jsou vedeny cesty k jednotlivým stavením na paloucích. Hustota stromů se postupně rozvolňuje, směrem od cesty k lesu, a sad se proměňuje v louku navazující na les.

Urbanistický návrh vychází z charakteru parcely otevírající se směrem k hřebenu Beskyd. Cílem návrhu je nabídnout nezaměnitelnou atmosféru rozeseté pasekářské vesnice a zajistit každému stavení ničím a nikým nerušený výhled na hory. Tradiční shluky jsou transformovány do lineární podoby směrem k jihu. Jednotlivé stavby jsou regulovány maximální zastavitelnou plochou 40 × 7 m a výškou 6,5 m.