OSTRAVA!!!

Kamil Mrva

*1974, architekt, vedoucí studia 

Patří k nejvýraznějším představitelům mladší generace českých architektů. Absolvoval FA VUT v Brně (1992–1998, diplom v ateliéru prof. Ing. arch. Miroslava Masáka) a praxi v pražském Architektonickém studiu Gama u Karla Pragera (1996–1997). Poté podnikl studijní cestu do Severní Ameriky, kdy se soustředil především na stavby F. L. Wrighta. Po návratu předvedl své pojetí architektury v realizaci vlastního rodinného domu s ateliérem (2002). U následujících několika rodinných domů propojil soudobé architektonické tvarosloví s tradičními materiály a krajinným rázem beskydského regionu. Nezůstal však pouze u dřevostaveb a časem rozšířil svůj architektonický rejstřík o další materiály. Dnes realizuje celou škálu projektů od drobných rodinných domů až po rozsáhlejší stavby nebo návrhy veřejných prostorů. Od roku 1997 je členem Obce architektů ČR, od roku 2002 členem ČKA, v roce 2005 spolu s Radimem Václavíkem a Davidem Florykem z ateliéru Atos6 založil Centrum nové architektury v Ostravě. V letech 2006–2009 byl členem Stavovského soudu ČKA. V letech 2001–2006 vyučoval průmyslový design na SPŠ v Kopřivnici a v letech 2004–2007 byl externím vyučujícím na FA VUT v Brně. Spoluorganizoval Letní školu architektury v Rožnově pod Radhoštěm v roce 2012, byl partnerem projektu Architektura mimo centra (2012–2014). Nadále spolupracuje s fakultou architektury v Brně.

Petr Volf

*1965, novinář a spisovatel

Ve své publicistické a kritické tvorbě se zabývá architekturou, výtvarným uměním a designem. Pracoval v deníku Mladá fronta a MF Dnes, časopisu Reflex (v tomto titulu zavedl v roce 2002 pravidelné architektonické přílohy Jiné domy) a v Hospodářských novinách. Kromě stovek kritik, recenzí, úvah a článků o současném umění vydal několik knih rozhovorů s umělci (Hermafrodit, 1998; Picasso byl monstrum, 2001; Na začátku je čára, 2003; Vzrušení, 2006; Okamžik rozhodnutí, 2010) a architekty (Baráky v hlavě, 2013). Dále je autorem knih Václav Havel – Bořek Šípek Hradní práce (2003), 1492: Příběh Dolních Vítkovic (2013), Místa architektonického vz(d)oru/Česká architektura mimo centra 1990–2013 (2014) a knihy Litomyšl – renesanční město moderní architektury (2014). Napsal a sestavil šest komorních monografií současných výtvarných umělců (2004–2006): Michal Cihlář, František Skála, Antonín Sládek, Jiří David, Tomáš Císařovský, Ivan Komárek. V roce 2013 vydal portrét Karla Malicha Přišedší odjinud. Věnuje se rovněž beletrii, dosud mu vyšly tři knížky povídek (Nech kozy mečet, 1998; Kolik stojí miluji tě, 2002; Poslední akční hrdinka, 2003). Je autorem myšlenky projektu Architektura mimo tradiční centra (2012–2014). Vytvořil koncept a stal se odborným garantem Letních škol architektury: Beskydské vize 2012, Vize pro Plasy 2013 a Kopřivnický brownfield 2014. Od roku 2005 je členem umělecké a vědecké rady Fakulty umění a architektury Technické univerzity Liberec.

Josef Pleskot

*1952, architekt

Patří mezi nejznámější a nejrespektovanější české architekty. Vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze (1979), poté zde do roku 1982 vyučoval na katedře teorie a vývoje architektury. V letech 1982–1991 pracoval v Krajském projektovém ústavu, v ateliéru G-16. Roku 1990 se na Fakultu architektury ČVUT krátce vrátil jako pedagog. V roce1991 založil v pražských Holešovicích vlastní architektonickou kancelář AP Atelier. Od roku 1997 je členem Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 2009 byl v odborné anketě architektů a teoretiků, kterou uspořádal časopis Reflex, vyhlášen nejvýznamnějším českým architektem působícím v polistopadové éře. Je držitelem řady ocenění Grand Prix Obce architektů, v roce 2014 získal titul Architekt roku. K jeho nejúspěšnějším stavbám po roce 1991 patří radnice v Benešově nebo cesta Jelením příkopem vrcholící průchodem ve valu Prašného mostu. Nelze opomenout ani administrativní budovu Metrostavu v Praze, přestavbu zámeckého pivovaru v Litomyšli, vinařství Sonberk s výhledem na masiv Pálavy, zelení korunovanou pražskou budovu ČSOB v Radlickém údolí, minimalistický ateliér manželů Ševčíkových, generální konzulát České republiky v Mnichově. A pak také stavby v Dolní oblasti Vítkovice – multifunkční aréna Gong postavená z nefunkčního plynojemu, poznávací trasa vedoucí po vysoké peci a Svět techniky, v němž se zrcadlí pozůstatek železáren.