Workshop Socha Radegast

Historie

Radegast je pohanským bohem Slovanů - bohem pohostinnosti, plodnosti, hojnosti a úrody. Je spojovaný s válkou a Sluncem. Legendy mluví o tom, že socha mluvila a věštila budoucnost, o tom, že se tu prováděly magické obřady, hlavně v době letního slunovratu, nebo o tom, že tu ještě v 19. století pochovávali sebevrahy ze širokého okolí.

Socha boha Radegasta na hoře Radhošť dohlíží na Beskydy od roku 1931. Jejím autorem je frenštátský rodák, profesor Akademie krásného umění v Chicagu, akademický sochař Albín Polášek. Na soše pracoval od roku 1924 v Americe, vzniklo několik variant tohoto díla. Konečná podoba vznikla v pražském ateliéru u sochaře Nováka. Podobizna je složena z mužského těla, lví tváře a býčí hlavy s rohy. Radegast drží v pravé ruce roh hojnosti a v levé sekeru.

Původní model byl zhotoven ve 2 kopiích z umělého kamene se železnou vložkou o třetinové výšce, než je dnešní provedení na Radhošti. Jeden byl určen právě pro Radhošť a druhý si zamýšlel ponechat sám Polášek, jako dekoraci na svou zahradu. Nakonec byla ovšem věnována do pražské ZOO, kde ji můžeme, na rozdíl od té radhošťské, najít dodnes. Socha na Radhošti přestala, i po opravách v roce 1996, odolávat drsným klimatickým podmínkách ve výšce 1 105 m.n.m., a proto bylo nutno sochu demontovat a restaurovat. Takto opravená socha je dnes k vidění na radnici ve Frenštátě pod Radhoštěm. Vytvoření soch tenkrát financovali čeští rodáci v Americe a díla pak darovali své vlasti.

Socha, která je v současnosti na Radhošti, je kopie z roku 1998 vytvořená ze žulového kvádru, vysoká 328 cm a vážící 3,2 t. Tento úkol byl svěřen panu Janu Sobkovi a Miroslavu Zubníčkovi pod vedením akademického sochaře Miroslava Machaly. Repliku uhradil Nošovický pivovar, který má Radegasta v logu. Náklady se v součtu vyšplhali až k milionu korun.

Současná situace

Současný neutěšený stav prostoru kolem sochy Radegast, včetně nevkusně řešeného a nevhodně umístěného bufetu, je nedůstojný k důležitosti místa. Celkový dojem z místa vypadá, jako by se zde zastavil čas před třiceti lety. Především se jedná o množství odpadu v okolí, které není chybou pouze nevychovaných turistů, ale také nedostatečným (chybějícím) mobiliářem ve formě odpadkových košů po celé trase z Pusteven na Radhošť. Dalším významným problémem je hluk z generátoru elektřiny, který narušuje klidové místo odpočinku v krajině. Zápach z využívání okolní přírody k vykonávání lidských potřeb je rovněž nežádoucím aspektem místa.

Návrh

Po bližší analýze místa a jeho vztahů k okolí jsme došli k závěru, že je třeba řešit nejen samotný stánek s občerstvením bez kontextu, ale celý prostor s vazbami na samotnou sochu a trasu tzv. Beskydské magistrály.

Při pouti z Pusteven na Radhošť nám jsou nabízeny otevřené výhledy do okolní krajiny Beskyd. Kouzlo prostoru se sochou vidíme v inverzním pocitu uzavřenosti, kterou vytváří přilehlá zeleň. Uzavřenost zdůrazňuje monumentálnost sochy pohanského boha Radegasta osově řešenou zpevněnou plochou, která je zakončena „Radegastovým pramenem“ - bufetem.

Plocha vymezuje veřejný prostor jako svatyni uprostřed lesa. V ploše jsou rozmístěny kamenné a dřevěné lavice. Hlavní turistický proud Beskydské magistrály je veden při obvodu zpevněné plochy.

Přírodní kámen, jako hlavní materiál dominující sochy, jsme se rozhodli využít i pro zpevněné plochy, ovšem ve formě dlažby malého měřítka, které vizuálně celý prostor i sochu umocní. Objekt Radegastova výčepu, jako opozice historického monumentu, navrhujeme z betonu bedněného dřevěnými prkny, který je moderní transformací kamene.

Nový objekt výčepu je tvořen “rámem” v krajině. Utváří se dialog mezi moderní funkční stavbou a historickým kultovním monumentem. Objekt kumuluje potřebné funkce; bar s krytým sezením v jedné úrovni a sklady s veřejnými toaletami v suterénu. Objekt svým tvarem uvádí objekt turistu do role obrazu sledovaného sochou a zároveň je sám pozorovatelem jejího výhledu. Prostor “náměstí” plynule prochází skrze objekt až na vysutou terasu v jeho zadní části, lemovanou skleněným zábradlím.

Kámen, vévodící celému náměstí, ovládá v přenesené formě pohledového betonu i celý interiér Radegastova výčepu. Volně stojící mobiliář, lavice se stoly a bar, je navržen z masivního dřeva. Suterén nabízí prostor pro zásoby potravin a piva (sudy či tank). Přístupný je ze spojovací stezky pod objektem.