Konverze areálu Dolu Frenštát v Trojanovicích

Areál uhelného Dolu Frenštát se nachází na okraji obce Trojanovice. Nikdy dolem nebyl a jeho nejasná budoucnost visí ve vzduchu. I přes to, že se důl nachází mimo centrum města, jeho potenciální vliv na široké okolí má nenávratný dopad. Krásná příroda, tradice, kultura a poklid stojící proti těžbě, industrializaci, narušení a možné zkáze. Začne se někdy v Beskydech těžit, nebo vše zůstane bez poskvrny? Neřešíme, zda se to má stát, či nikoliv. Snažíme se pouze vyrovnat se stávající situací, ať už je jakákoliv.

Existuje na ni složitá i jednoduchá odpověď, záleží na tom, jak daleko dohlédneme. Nikdo si nedovede představit zkázu chráněné krajinné oblasti, ale fakt, že zde existuje krásná příroda, je bohužel ve světle tržní ekonomiky naprosto srovnatelný se skutečností, že pod touto malebnou krajinou leží ohromné nerostné bohatství. Pro případ, že by došlo k těžbě, jsme se snažili najít alespoň základní podmínky, které by umožnily přežití místního ekosystému, či dokonce jeho zlepšení. Záleží jen na svědomí každého zúčastněného člověka.

Důl Frenštát a jeho věže jsou symbolem. Symbolem vzedmutí občanské společnosti, soudržnosti Valachů a jejich odboje, revolty. Urbanistické stopy, z kterých návrh čerpá, jsou pozemek ohraničený plotem a minimální měřítko věží v kontrastu monumentality Beskyd. V návrhu tvoříme čistý, volný prostor a iniciujeme výsadbu původních dřevin (jedlí a buků) samotnými Valachy na ploše celého, předem zbouraného areálu. Navrhujeme uspořádání otevřené soutěže na monumentální výtvarné dílo, které nahradí zbořené věže a bude dodržovat jejich měřítko. S jedním takovým návrhem přicházíme.

Konverzi areálu dolu vnímáme jako proměnu dob. Postupně končí průmyslová éra, a dochází k přerodu v novou, mladší realitu. Bohatství země, které v místě dolu představuje uhlí, považujeme za odkaz minulosti nové době. Záleží jen na ní, zda bude toto bohatství využívat, nebo ne.

Základní premisou je nerozvíjet areál dolu a neškodit Beskydům. Proto na místě dvou věží navrhujeme památník času. Budou na něj použity sklo a tenké železné plechy, které působí lehce a dočasně, a mohou být rychle zbourány. Srozumitelně odkazují na mobilnost a proměnlivost času. V případě potřeby lze památník snadno demontovat a může dojít k těžbě uhlí pod sochami.

Projekt znázorňuje soustavu dvou objektů – špuntů zapíchnutých do šachty. První z nich je socha ze železných plechů a druhý představuje prosklený funkční objekt. Uvnitř prosklené věže vede schodiště do nadzemní i podzemní části.

Těžbu v dnešní době nepovažujeme za nutnou, ale nabízíme vizi řešení pro dobu budoucí, pokud by vytěžení této oblasti bylo nevyhnutelně nutné. Nesouhlasíme s těžbou za předpokladu, že vytěžené prostředky nebudou z většinové části opět navráceny beskydské krajině.

Naše práce vychází z vlastního přesvědčení zákazu těžby černého uhlí v této přírodně a krajině významné oblasti Beskyd v těsné blízkosti města Frenštát pod Radhoštěm. Pracujeme s myšlenkou zachování důlních věží jako symbolu varování před tendencemi vytěžení a znečištění území pro budoucí generace. Věže svojí přítomností tak dlouhodobě zaujmou místo v paměti obyvatel i okolní krajiny jako poučení z lidských chyb a omylů.

Ochranu krajiny se snažíme symbolicky vyjádřit zahalením obou věží do průhledné polyesterové plachtoviny a díkyní navracíme místním pastvinám jejich bývalé hodnoty. Navrhujeme zde také průchozí linii mezi věžemi s výhledovými body na vrchol Radhošť a na zvoničku na Horečkách.

Území, které by těžba postihla, tzv. dobývací prostor, je mnohem větší než řešená parcela, kde se nachází pouze vstup do těžebního prostoru. Abychom do budoucna zabránili neuvážené těžbě uhlí, vytváříme polygonální síť na celém území dobývacího prostoru. Síť spojuje plochy symbolické velikosti 1 m², jež by byly zakresleny do katastrální mapy.

Veliký počet spoluvlastníků této sítě zaručuje nedotknutelnost celé těžební oblasti. Pro potenciální těžařskou společnost je totiž velice obtížné získat souhlas pro těžbu od všech zúčastněných nebo dokonce tyto plochy vykoupit. Na principu věcného břemene zůstávají „pozemky“ v užívání dosavadním majitelům.

Vložili jsme do obyvatel Beskyd absolutní důvěru. „Jeden metr čtvereční, který chrání krásu Beskyd.“

Jediným viditelným zásahem v krajině je dřevěný kvádr znázorňující metr čtvereční, od kterého se celá sít rozvíjí. Na povrchu kvádru je vypálen tvar sítě s odkazem na význam metru.

Při řešení projektu jsme se rozhodli nejprve vymezit vůči potenciální těžbě v Dolu Frenštát. Samotnou těžbu uhlí nepovažujeme za nic špatného – lidé využívali darů přírody odjakživa. V případě, že bude uhlí skutečně potřebné a tedy bude i v zájmu obyvatel regionu, dá se o těžbě uvažovat. V současnosti je však čistě v zájmu soukromé firmy, a proto se k těžbě stavíme odmítavě.

Dvě hloubící věže ležící v areálu vnímáme jako symbol. Pro mnohé jsou věže symbolem zvůle bývalého režimu. Zbořením celého areálu na povrchu a následným zásahem problematiku zbavujeme těchto konotací a vytváříme prostor pro přemýšlení o samotné těžbě.

Návrh spočívá v zakrytí šachet pochozími skleněnými tabulemi. Strach člověka z pádu připomíná to, co se ještě nestalo, ale stát se může. Jeden okamžik může spustit vlnu nezvratitelných důsledků, které by byly fatální pro celý region. Ať již v podobě změn demografických, ekonomických nebo fyzických či fyzické degradace skutečnými propady krajiny.