Letní škola byla věnována tematice navrhování na území chráněné krajinné oblasti. Třicet studentů Fakulty umění a architektury Technické univerzity Liberec se v hotelu Relax zabývalo dvojicí praktických úkolů, které byly zvoleny ve spolupráci s architektem Kamilem Mrvou, jedním z hlavních organizátorů této akce pořádané v rámci projektu Architektura mimo centra /1. Rožnov pod Radhoštěm lze pokládat za typické město odpovídající zaměření řešeného grantu: nachází se daleko od tradičních architektonických center, na východním cípu země, ale přitom se v něm a jeho okolí dařilo zajímavé architektuře. Byl vybrán jako místo pro konání letní školy jednak kvůli jeho klíčové poloze, jednak pro jeho stavební tradici, v níž se potkávají klasické domy s modernistickými, funkcionalistickými i s jejich pozdějšími následovníky /2.
Navrhování v chráněných krajinných oblastech je svébytnou disciplínou, protože výsledná podoba staveb, vznikajících na jejich území, je do značné míry – často až fatálně – ovlivněna přísnými regulacemi. Jde o pětadvacet oblastí o rozloze 10 416 kilometrů čtverečních. Pakliže si uvědomíme, že rozloha České republiky činí 78 864 kilometrů čtverečních, tak to v praxi znamená, že zvláštnímu režimu, s kterým je během své praxe konfrontována řada architektů, podléhá skoro třináct procent jejího území. Sama CHKO Beskydy je největší ze všech, rozkládá se na ploše 1160 kilometrů čtverečních. /3 Město Rožnov pod Radhoštěm pak bylo vzhledem ke své poloze vybráno jako sídlo její správy: lze je pokládat za pomyslnou beskydskou bránu, která vítá návštěvníky přijíždějící ze západu. Na monumentálním, zdaleka viditelném Radhošti se podle pověsti na své pouti ze Soluně zastavili nositelé křesťanské víry Konstantin a Metoděj. Nedaleké Pustevny, jež se staly vedle Radhoště druhým poutním místem, zdobí známé dřevěné stavby od Dušana Jurkoviče, Národní kulturní památky Maměnka a Libušín, které si nechala na konci devatenáctého století postavit Pohorská jednota Radhošť, nejstarší český turistický spolek založený v rámci rakousko-uherské monarchie roku 1884. V Rožnově byl vybudován skanzen (1925), díky němuž se podařilo na jednom místě soustředit a zachovat typické roubené domy ze všech částí Moravskoslezských Beskyd, ale také z Javorníků a Vsetínských vrchů. Kdo chce v Beskydech projektovat, měl by tyto místní souvislosti mít neustále na vědomí, ale zároveň by neměl ztrácet chuť vytvořit autentickou architekturu, jež současnost odráží jak svým výrazem či charakterem, tak použitými technologiemi. Architekti – ať už působí v jakékoli chráněné krajinné oblasti – musí brát v potaz především takzvaný krajinný ráz, který je zakotven v zákoně č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Jeho vágní znění /4, stejně jako skutečnost, že nové stavby v CHKO většinou posuzují po odborné stránce neškolení úředníci ze Správy CHKO, vedou k tomu, že se v těchto oblastech jenom těžce prosazuje kvalitní architektura. Podle předpisů a nejrůznějších doporučení je ideálem chalupa se sedlovou střechou o sklonu pětačtyřiceti stupňů, což vede k tomu, že se často stavějí nehospodárné domy s podkrovím, které nemá využití. Často jsou také úředníky zavrhovány větší prosklené plochy, které umožňují pohledové propojení s okolní krajinou, a místo toho jsou tvrdošíjně doporučována malá okénka, jak tomu bývalo v kraji „od nepaměti“ zvykem. Námitky, že žijeme v jedenadvacátém století a architektura by měla odrážet jak historii, tak současnost, zůstávají ve většině případů nevyslyšeny.
Letní škola se snažila alespoň částečně přispět k řešení tohoto stavu, a proto byl na ni pozván také vedoucí Správy Chráněné krajinné oblasti Beskydy František Jaskula. Nešlo o to nacházet a ventilovat rozpory, ale přijít s možnostmi posunujícími stagnující vztahy a věci alespoň o kousek dál. Zásadním přínosem byla aktivní účast Jiřího Novotného, starosty sousedních Trojanovic a předsedy Sdružení měst a obcí na ochranu beskydského regionu, který už od roku 2006 /5 soustavně spolupracuje s kopřivnickým architektem Kamilem Mrvou, odborným garantem akce. Díky tomu studenti nemuseli řešit abstraktní zadání, ale mohli se zabývat problémy, které starosta obce pokládá za nejvíce aktuální.
Prvním úkolem byla parcela určená pro budoucí zástavbu v trojanovické části Lomná, kde je zatím volná louka. Zadáním bylo navrhnout možnosti její budoucí zástavby (urbanismus) a také podobu domů, které by se k tomu hodily. Druhým tématem k řešení byla konverze areálu Dolu Frenštát, který je sice od roku 1989 zakonzervovaný, ale vzhledem k tomu, že se pod Beskydami nachází zásoby více než půldruhého milionu tun kvalitního černého uhlí, jeho majitelé z OKD dělají všechno pro to, aby mohli začít těžit. Pokud by k tomu došlo – což je pro zdejší obyvatele katastrofická představa –, celá oblast dalece přesahující katastr obce by byla poddolovaná; těžba by se nevratně dotkla krajiny, a především by se radikálně změnila skladba obyvatelstva. Z rekreační, vyloženě „bezzátěžové“, lokality by se stala těžební zóna, která by byla v naprostém protikladu k původnímu charakteru. Studenti (nejmladší měli za sebou první ročník a nejstarší z nich navštěvovali magisterské studium) se podle svých preferencí rozdělili do šesti skupin po pěti a na zpracování obou úloh měli deset dnů. Vesměs šlo o jejich první zkušenost s týmovou prací, což se občas projevilo v neschopnosti shodnout se na jednom principu, který se měl dále rozvíjet. Řada z účastníků letní školy měla možnost poprvé navrhnout rodinný dům a stejně tak získala svou první zkušenost s konverzí dolů, což je však – na rozdíl od úvodního úkolu – vcelku pochopitelné. /6 Jednotlivé skupiny vedli Jan Hendrych, architekt a pedagog z liberecké fakulty, dále architektka Michaela Chvojková, architekti Radek Jiránek, Pavel Šťastný, Zdeněk Trefil a Radim Václavík, který učí na katedře architektury ostravské Technické univerzity. Často přítomným supervizorem byl Kamil Mrva, který projekty koordinoval, ale také všichni přednášející, s nimiž mohli studenti konzultovat svoje dílčí kroky. Výsledky měly být u obou zadání představeny jako vizualizace a u řešení budoucí zástavby bylo stanoveno, že vizualizaci ještě také doplní klasický třírozměrný model odrážející novou situaci s rozmístěnými domy a zakomponovanou zelení. Obě místa prozkoumali jak na vlastní oči, tak prostřednictvím map nebo osobně pořízenými fotografiemi. Vzhledem k tomu, že z Rožnova je to do Trojanovic jenom několik kilometrů, mohli získat vůči daným lokalitám potřebný vhled, bez něhož se architekti, chtějí-li vytvořit poctivé dílo, neobejdou.
Letní škola v Rožnově pod Radhoštěm byla intenzivní po všech stránkách. Studenti začínali pracovat každý den v devět hodin ráno, často končili až po půlnoci. Jejich nasazení bylo pozoruhodné. Jak už bývá zvykem, před odevzdáním závěrečných prací a modelů, které pak byly vystaveny, se řada z nich obešla bez spánku. Tento náročný rituál, kdy už je poslední termín neodvratný, zřejmě musí provázet každé dílo začínajících architektů. Prostoje nebyly prakticky žádné. Pokud se nepracovalo, tak pouze v případě terénních průzkumů v Trojanovicích, na Radhošti nebo v souvislosti s exkurzí do Dolní oblasti Vítkovice.
Určitou změnu v pracovním rytmu nabízely také přednášky – každý den zazněla nejméně jedna. Přednášející byli organizátory vybráni tak, aby měli co nejužší vztah ke sledované tematice. Osobní zkušenosti z takové činnosti jsou zvláště cenné, protože díky nim se mohli studenti dozvědět praktické informace o jednání s úřady nebo o tom, jak se architekti vyrovnávali s tolik diskutovaným krajinným rázem. Na toto téma hovořili architekti Tomáš Bindr (Beskydy), Zdeněk Fránek (dostavba hotelu Eroplán v Rožnově pod Radhoštěm), Jan Hendrych (stavby v Lužických horách a na Šumavě), Michaela Chvojková a Radek Jiránek (tři domy Českém ráji), Karel Janča (Beskydy), David Maštálka a Lenka Křemenová (Jizerské hory), Zdeněk Trefil (okolí Valašského Meziříčí) a Radim Václavík (Beskydy). Dané tematiky se dotknuli také Ladislav Kuba a Tomáš Pilař, kteří seznámili posluchače se svým vítězným soutěžním projektem víceúčelového kulturního centra v Rožnově pod Radhoštěm, na jehož realizaci se dosud čeká, či Martin Rajniš a Martin Kloda se svým příspěvkem o přirozené architektuře.
Teoretický vhled do diskutované problematiky přinesl Jiří Plos v přednášce přibližující plánování a projektování ve zvláště chráněném krajinném a urbánním prostředí; mimo jiného uvedl, že lpění na sedlových střechách v době, kdy pro ně již není skutečného využití, protože už se pod nimi neukládá seno, vede ve své podstatě ke vzniku „invalidního domu“. V tomto smyslu se jako velmi překvapivá jevila informace slovenského architekta Tomáše Bujny, který v rámci své přednášky o vývoji architektury ve Vysokých Tatrách zmínil skutečnost, že na jejich území nejsou novostavby omezovány jakýmikoliv přísnými regulativy. Podobná liberálnost, kdy se architekt řídí především svým citem vůči okolí, je v českém, moravském či slezském prostředí něčím jen těžce představitelným. Nezodpovězenou otázkou zůstává, je-li absence jakýchkoliv regulativů zárukou kvalitní architektury.
Další důležitá část přednášek se týkala místních přírodních, společenských, ekonomických a kulturních souvislostí. Jiří Novotný, starosta Trojanovic, přednášel o osidlování této tradiční pasekářské obce, vývoji typologie stavění na jejím území či demografických ukazatelích. Navázal na něj František Jaskula, vedoucí Správy Chráněné krajinné oblasti Beskydy. O záměrech těžební společnosti OKD, vlastníka Dolu Frenštát, které jsou pro budoucnost Beskyd zásadní, hovořil mluvčí společnosti Vladislav Sobol. Tyto příspěvky zazněly v samém úvodu letní školy, takže studenti získali zásadní informace, které mohli bezprostředně uplatnit při navrhování. O zahraniční obzory rozšířili letní školu architekt Jiří Klokočka v pojednání o fantastické architektuře a Jiří Suchomel, který přednášel o architektuře ve Skandinávii. Filip Šenk vystoupil se svými postřehy k problematice fenomenologie v architektuře.
Výsledky studentů byly prezentovány v pátek 14. září na vernisáži výstavy Beskydské vize v jednom z konferenčních sálů hotelu Relax. Přes tematickou náročnost a časový stres se povedlo každé skupině přinést vlastní názor: bylo znát, že úkoly byly řešeny se snahou najít – alespoň částečně – odpovědi. V případu hledání odpovědi na budoucí bydlení to bylo jednodušší, protože se s ním lze snadněji ztotožnit než s industriální konverzí. Některé principy zástavby, které se objevily, především možnost jakýchsi shluků připomínajících klasickou skladbu stavení na pasekách, by šlo snadno využít za podmínky, že s parcelou bude nakládat osvícený investor. Všechny projekty členěním objektů po svém zohledňovaly výhledy na okolní krajinné dominanty. Překvapivě žádný z nich neusiloval prosadit v návrhu domů vyloženě plochou střechu, jak by se dalo v rámci jakési opozice vůči zkostnatělým předpisům předpokládat. V rámci druhé úlohy se ukázaly jako velmi cenné zejména analýzy, které studenti během krátké doby stihli získat. Vedle optimistických variant, počítajících s nikdy nezahájenou těžbou (dvojice věží jsou ponechány jako memento nebo jsou sejmuty a místo, kde stávaly, je minimalisticky výtvarně ztvárněno), se několikrát řešila také situace, kdy došlo k získávání uhlí (tunely se využily jako dopravní tepny s vlastní infrastrukturou). Jeden konceptuální projekt přišel na možnost, jak díky vlastnickým vztahům zamezit v budoucnosti jakékoliv exploataci území.
V rámci vernisáže proběhlo setkání také se zástupci tisku, jehož se zúčastnili starosta Trojanovic Jiří Novotný a rožnovská starostka Markéta Blinková. Pakliže nešetřili chválou, nešlo o pouhou zdvořilost. Profesionalita všech prezentací byla na vysoké úrovni, jejich autoři je na místě komentovali nebo případným oponentům vysvětlovali důvody daného řešení. Markéta Blinková projevila zájem o podobnou akci, která by soustředila pozornost na některé urbanistické problémy města, v jehož čele stojí. Jiří Novotný si kromě řady zajímavých vizí – čekajících podle něj v budoucnosti na možné využití – „odnesl“ z Relaxu výstavu do Trojanovic. V dubnu 2013 byla představena opět v Rožnově (kino Panorama) a nakonec, v červnu, v pražské Galerii Jaroslava Fragnera.
