Letní škola architektury 2013

Nabídku Petra Volfa, abych byl společně s ním odborným garantem druhého ročníku Letní školy architektury, jsem přijal bez váhání. Znal jsem výsledky prvního ročníku (ostatně – Petr mě lákal už tehdy) a věřím, že takové akce mají smysl. Nejen pro studenty, kteří se školy účastní, a pro jejich lektory po odborné stránce jako příležitost zkusit pracovat s novými tématy, která by jim školní i profesní praxe nemusela nabídnout, ale také pro místa, která jsou na LŠA předmětem řešení.

To letošní – město Plasy – bylo velkou výzvou. Jde o specifické místo s úžasným krajinným rámcem a s historií celoevropského významu, ale přesto o místo trochu zapomenuté. Kladl jsem si dvě základní, vzájemně související otázky.

První – je to téma specifické, nebo jsou problémy Plas v obecné rovině podobné s většinou menších českých měst? Pro jeho vlastní formulaci mi přišlo důležité si říci, zda a nakolik je možné si v daném čase a množství účastníků udělat komplexní názor na Plasy jako celek a zda je možné dojít k určitému zobecnění – referenční metodě –, jak při takovém úkolu postupovat.

Byl jsem přesvědčený, že to možné je. Vlastní profesní zkušenost, v době LŠA o to víc aktuální, protože jsme právě začali v ateliéru pracovat na územním plánu pro Klatovy, mě vedla k tomu, že určité okruhy problémů, jako rehabilitace vztahu sídla a krajiny, otázky jeho identity či nevhodné řešení dopravy, se skutečně vyskytují ve většině měst.

Jak záměr naplnit souviselo s druhou otázkou: Lze využít specifické platformy LŠA, spočívající dle mého mínění v intenzivním dvoutýdenním setkání a práci tak, aby se neopakoval ve zkrácené formě model semestrálního zadání, jak ho znají studenti ze svých domovských škol?

Navrhl jsem proto Petrovi, abychom nehledali konkrétní dílčí zadání (ačkoli jsme od místní radnice témata dostali), ale skutečně řešili Plasy jako celek. A abychom, pokud to v omezeném časovém rámci LŠA chceme zvládnout, pracovali týmově na „jednom projektu“.

Společně s kolegy lektory – vedoucími jednotlivých skupin, do kterých byli studenti rozděleni –, jsme pak zadali témata, resp. problematiku, z jejíž pozice bylo město zkoumáno – krajina, cesty, klášter, prostor a struktura, práce a zábava… Následovala diskuze nad dosaženými poznatky, v rámci kolektivního sbírání informací a debat nad návrhy dalšího postupu se potvrdilo, že sdílení informací a dosažených řešení je cennou zkušeností, principem, jak rychleji než individuálně lze poznat a obsáhnout více.

Myslím, že se podařilo pochopit problémy města a navrhnout principy jejich možného řešení. Přes komplexní pohled se „v druhém poločase“ našel čas i na individuální návrhy pro konkrétní vytipovaná místa – drobné a realistické zásahy, které ale mohou z hlediska iniciace dalších změn znamenat mnoho. S potěšením jsme také zjistili, že tato místa, která si na základě vlastního poznání studenti k podrobnějšímu rozpracování vybrali, se ve většině shodují s lokalitami, o jejichž řešení uvažuje i místní radnice.

Jsem rád, že se podařilo zpracovat ucelený materiál, který řeší principy celku a zároveň potvrzuje reálnost jejich naplnění v konkrétním detailu. Podrobnost výsledného zpracování sice odpovídá formátu letní školy, přesto jde o cenný pohled, o ucelené know-how, které osvícená radnice i iniciativní občané města mohou sdílet a dále jej rozvíjet.