Plasy v historických souvislostech

Jak si každý návštěvník města Plasy všimne, městečko leží v hluboké kotlině řeky Střely v místech, kde se řeka rozlévá do široké roviny a pak opět mizí v úzkém skalnatém kaňonu, aby se později spojila s řekou Berounkou. Tato poloha vedla k tomu, že lidská obydlí se mohla rozšiřovat pouze do přilehlých strání, a většina domů je proto posazena ve svazích. Klášterní objekty a pouze několik málo budov jsou usazeny na rovině.

Život obyvatel Plas již od počátku určoval klášter. Dějiny Plas jsou proto především dějinami kláštera. Vztah obyvatel ke klášteru v minulosti byl a do určité míry stále je velmi zvláštní. Na jedné straně klášter vnímali jako vrchnost, kterou museli respektovat a mnohdy se jí podřizovat, na druhé straně jako chlebodárce a ochránce. Po příchodu Metternicha do Plas byly vztahy ke klášteru ovlivňovány jeho postojem k lidem a kontrastem životního způsobu mocného rakousko-uherského úředníka a prostého obyvatele Plas. Něco z těchto pocitů se bohužel přeneslo i do současnosti, a vztah ke klášteru je pro většinu obyvatel velmi neosobní a vlažný. Zatímco v jiných městech by památka takového významu byla vyzdvihována a všemožně aktivně využívána, v Plasích je klášter stále něco jako cizorodý prvek, kolem kterého lidé nevšímavě chodí. Existence národní kulturní památky, která má svým významem dozajista právo stát se památkou na seznamu UNESCO, není dosud kulturně – historicky, společensky, turisticky atd. dostatečně doceněna. Města, kde kolem mnohem menších památek vzniká bohatý kulturní život, vzmáhá se turistický ruch a citlivě se utváří sepětí historického centra se současností, dokázala svých předpokladů znamenitě využít. V Plasích je na místě anglického parku pole s kukuřicí a ruina bývalé restaurace, ve středu města vznikla monumentální křižovatka, o ostatních zvláštnostech ani nemluvě.

Podívejme se nyní ve stručnosti na historii kláštera, který, jak je zmíněno výše, významně určoval historii Plas.

Plaský klášter založil kníže Vladislav II. již roku 1144. Vznikl ve velmi řídce osídleném kraji a byl osídlen cisterciáckými řeholníky z bavorského Langheimu. Klášter byl vystaven v bezprostřední blízkosti řeky Střely (dříve zvané také Žlutice podle typického zabarvení v době dešťů nebo Schnella podle svého rychlého spádu), kde se nacházely rozsáhlé mokřiny. Dle pravidel řádu se cisterciáci zabývali kultivací krajiny a zemědělskou činností.

Za vlády Václava I., který klášter sám navštívil, údajně při loveckých výpravách, vznikla asi roku 1260 tzv. Královská kaple a v současné době je v Plasích jediným viditelným zástupcem klášterních staveb z gotického období. Po obdobích střídavého rozmachu i poklesu přichází pohroma v podobě husitského plenění. V té době klášter vlastní na 70 vesnic a několik budov včetně vinice na levém břehu Prahy. Jako připomínka těchto dob jsou v Praze na Smíchově k nalezení např. Plaská ulice či sousoší sv. Luitgardy na Karlově mostě, dar plaského kláštera Praze. Kromě zastavení velké části majetku králem Zikmundem a prodeje dalších částí majetku je klášter vypálen husity, a řeholníci klášter opouštějí. Mniši se do kláštera začínali pomalu navracet až v klidnějších dobách a až do začátku třicetileté války se klášter jen obtížně vzmáhá, značně zatížen vysokými daněmi, povodněmi a morovými ranami. Uvádí se, že v roce 1608 žili v klášteře jen dva řeholníci.

Plaský opat Jiří Vašmucius, v mládí údajně bývalý voják, se při povstání českých stavů postavil neohroženě na stranu Habsburků a se svým klášterním oddílem se aktivně podílel na obraně Plzně, což klášteru i jemu samému vzápětí přineslo řadu obtíží. Po dobytí Plzně byl Vašmucius dopaden a klášter za něho musel zaplatit vysoké výkupné. Vzápětí byl klášter opět vypleněn přívrženci českých stavů. Další plenění pak nastává na přelomu let 1619 a 1620, kdy přes Plasy prochází nizozemská vojska a v pozdějších letech i vojska švédská.

Jisté zlepšení nastává až po bitvě na Bílé hoře, kdy byl klášteru navrácen majetek a nově získal i některé konfiskáty odbojné české šlechty. Tím nabyl dostatek prostředků k nové výstavbě a hospodářskému rozvoji. Postupně byly obnoveny bazilika, klášterní budovy a přikoupeny další statky. V Mariánské Týnici klášter financoval rozšíření kostela a především angažoval významného francouzského architekta Jana Baptistu Matheye, který kolem královské kaple přistavěl barokní sýpky, přebudoval původně gotický kostel sv. Václava a vytvořil sídlo opata, barokní prelaturu.

V dalším období opat Evžen Tyttl požádal o spolupráci na obnově kláštera jednoho z největších českých architektů Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Santini směle projektuje kapli Jména Panny Marie v Mladoticích, do níž zakomponoval své proslulé variace s motivy hvězdy. Kapli staví na šestiúhelníkovém půdorysu.

Jeho největším projektem je však výstavba nového barokního konventu na základech staré gotické budovy, která proběhla v letech 1711–1740. Ke zpevnění zmíněného bažinatého podloží Santini navrhuje zarazit 5100 dubových pilotů a vytvořit na nich mohutný dřevěný rošt. Aby dubové dřevo nepodlehlo hnilobě, je třeba udržovat piloty neustále pod hladinou vody. Pod budovou kláštera je tedy zbudován složitý systém kanálů, do kterého je přivedena voda z okolních pramenů. Tak v Plasích vzniká podivuhodné stavební a technické řešení, které svým významem přesahuje hranice regionu i země. Ambiciózní projekt však zůstal nedokončen. Dne 9. listopadu 1785 přichází na klášter další, tentokrát osudová rána. Josef II. klášter ruší a jeho majetek přechází do správy Náboženského fondu. Přes několikeré snahy již klášter nikdy nebyl obnoven a jeho panství je roku 1826 prodáno významnému politikovi a šlechtici Rakouska--Uherska kancléři Klementu Václavu Lotharovi Nepomukovi Metternichovi, který sídlo opata přestavuje na své sídlo, zámek. Zahajuje výstavbu a poté i provoz plaské huti na výrobu slitiny a kostel sv. Václava přestavuje v empírovém slohu na rodinnou hrobku. Skutečně sem nechává převézt ostatky ostatních členů rodu a sám je zde také pochován. Klášter a Plasy poté čeká další z velkých neštěstí, roku 1872 zasáhla město rozsáhlá povodeň zdůrazněná prolomením hráze rybníka u Mladotic a v roce 1894 pak ničivý požár, který zničil kompletně střechy kláštera a fresky v druhém patře konventu. O rozsáhlosti požáru svědčí i to, že kaple sv. Benedikta hořela od 27. srpna až do 9. září, kdy se celá zřítila.

Za okupace pak rod Metternichů svým postojem k Říši naplnil pozdější Benešovy dekrety a jeho majetek byl zkonfiskován. V roce 1945 klášterní budovy obývali ruští vojáci, kteří v klášteře zanechali množství vojenských kreseb a nápisů, z nichž se několik dochovalo až do dnešních dob.

Komunistická vláda poznamenala klášter řadou necitlivých zásahů do stavby, za všechny jmenujme např. podzemní kryt civilní obrany pod budovou prelatury. Poměrně pozdě, až roku 1995, se klášter stává národní kulturní památkou. V současné době je archiv přestěhován do nové budovy vedle gymnázia a klášter prochází postupnou rekonstrukcí. Větší část klášterního areálu je nyní ve správě Národního technického muzea a zbytek pak ve správě Národního památkového úřadu. Tento stav však zřejmě není konečný a rozložení správy nad jednotlivými objekty se bude ještě vyvíjet.

Rozpaky vzbuzuje výstavba kruhového objezdu v těsné blízkosti kláštera, která byla financována z evropských fondů pod heslem revitalizace centra. Fakticky však došlo k vylidnění již tak odlidněného a nepoužitelného centra a zastavění několika zbývajících zelených ploch asfaltovým kruhovým objezdem, betonovými chodníky a naprosto předimenzovanými parkovišti. Bohužel ani občanské iniciativy, ani názory několika nezávislých odborníků nedokázaly zabránit této nesmyslné stavbě, která na dlouhé roky znemožnila oživení centra a jeho navrácení těm, kterým patří – obyvatelům a návštěvníkům města Plas.

Prameny:

Kočka Václav: Dějiny politického okresu kralovického, díl I., Kralovice, 1930

Mrkvička Jan: Plasy, Krajské nakladatelství, 1964

http://cs.wikipedia.org/wiki/Klaster_Plasy

http://www.plasy.cz/